Březina & Proseč na starých mapách

Březina a Proseč jsou poměrně malé obce, u kterých nikdy nebylo provedeno v dřívějších dobách nějaké zvláštní a podrobnější mapování. Na mapách se však objevovali a já se vám pokusím tyto mapy představit trochu podrobněji. Po kliknutí se Vám zobrazí větší obrázek dané mapy.

 

Müllerova mapa Moravy z roku 1716 ve 2. vydání z roku 1790

  

Müllerovo mapové dílo v měřítcích větších než 1: 200 000 patří na rozdíl od starších map k dílům, barvitě vypovídajícím o proměnách české a moravské krajiny na počátku 18. století. Pět desetiletí před prvním vojenským mapováním zachycuje podrobně krajinu Českých zemi s mnoha údaji zeměpisné, hospodářské, názvoslovné a kulturní povahy. Mapa Moravy Jana Kryštofa Müllera z roku 1716 je cennou součástí Müllerových kartografických prací tak jako jeho mapa Čech z roku 1720 a další rukopisné i tištěné mapy. Původní tisky mapy Moravy z roku 1716 jsou velmi vzácné, 2. vydání z roku 1790 se již ve státních i soukromých sbírkách vyskytuje častěji. Müllerova mapa Moravy z roku 1790 se od vydání 1716 liší jen nepatrně. Titul a výzdoba je shodná.

 

I. Vojenské mapování – Josefské (1764-1768 a 1780-1783)

Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně - "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2. Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala.

 Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti - císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov - kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat.

 Současně s kresbou map vznikal vojensko-topografický popis území obsahující informace co v mapě nebyly - viz šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj. Tento materiál jen pro území Čech sestává z 19 rukopisných svazků. Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod. Na některých listech tato čísla chybí, můžeme je však najít ve výše zmíněném vojensko-topografickém popise.

 Význam I. vojenského mapování spočívá nejen v jeho podrobnosti, měřítku a téměř vyčerpávajícím písemném operátu, ale též v době jeho zhotovení. Zachycuje území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity.

 

Stabilní katastr (1828)

Indikační skica

Stabilní katastr byl soubor údajů o veškerém půdním fondu v Rakouském císařství. Pořízen byl v první polovině 19. století za účelem získání dostatečně přesného měřického podkladu pro stanovování pozemkové daně. Měl to být trvalý registr, a proto byl nazván „stabilní“. Z měřického operátu stabilního katastru byly odvozeny pozdější katastrální mapy na území České republiky.

Povinný císařský otisk

 Základy stabilního katastru byly právně založeny patentem císaře Františka I. ze dne 23. prosince 1817, o dani pozemkové a vyměření půdy. Nejdříve byly přesně vymezeny hranice pozemků. Takto označené parcely byly posléze zaměřeny. Základní jednotkou byla katastrální obec. U pozemků se evidovala jejich velikost, poloha a čistý výnos. V Čechách měření proběhlo v letech 1826–1830 a pak 1837–1843, na Moravě pak v letech 1824–1830 a 1833–1836.

 S podrobným měřením krajiny byla z rozpracované originální mapy odvozena její kopie - tzv. „Indikační skica“, příruční mapa v barevném provedení, upravená přímo pro praktické používání v terénu. Byla zpracována podle stejných zásad jako originál s doplněním jmen držitelů pozemků, čísel domů, druhů pěstovaných kultur, vlastností parcel a čísel mezníků na hranici obce. Porovnáním indikační skici se skutečností byl posléze ověřen správný výsledek měření. Výsledkem katastrálního měření vznikly „Originální mapy stabilního katastru“ ze kterých byl vyčleněn povinný výtisk určený k archivaci tzv. Císařský otisk.

 

II. Vojenské mapování - Františkovo (1836-1852)

Jeho vzniku předcházela vojenská triangulace, která sloužila jako geodetický základ tohoto díla, oproti I. vojenskému mapování můžeme tedy sledovat zvýšenou míru přesnosti. Podkladem byly mapy Stabilního katastru v měřítku 1 : 2 880, což mělo také pozitivní vliv na přesnost map. Z výsledků tohoto mapování byly odvozeny mapy generální (1: 288 000) a speciální (1: 144 000).

 Obsah mapy je v podstatě totožný s I. vojenským mapováním, přidány byly pouze výšky trigonometrických bodů (ve vídeňských sázích), avšak zobrazovaná situace se velmi liší. Mapy II. vojenského mapování vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu.

 

III. Vojenské mapování - Františko-josefské (1876-1878)

Jelikož Františkovo mapování již nestačilo požadavkům armády rakouské monarchie na přesné a hlavně aktuální mapy, r. 1868 rakouské ministerstvo války rozhodlo o mapování novém. Jeho podkladem se opět staly katastrální mapy, oproti II. vojenskému mapování je vylepšeno znázornění výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. Výsledkem mapování jsou kolorované tzv. topografické sekce, z nichž přetiskem vznikly mapy speciální (1 : 75 000) a generální (1 : 200 000), které již byly tištěny černobíle.

 Po vzniku samostatného Československa byly mapy předány z Vídně Vojenskému zeměpisnému ústavu v Praze. Zatímco speciální mapy byly reambulovány a hojně používány nejen v armádě až do roku 1956, původní kolorované sekce zmizely ze zorného pole kartografické veřejnosti.

 

Letecké snímkování z roku 1953

Státní fond životního prostředí ČR zveřejnil na internetu leteckou mapu území Československa z roku 1953. Jde už o moderní formu vytváření mapy, tzv. metodou leteckého snímkování. Získané fotografie se následně přenáší na mapové podklady. Přestože zobrazený obrázek ještě není mapu, je velmi zajímavé se podívat, jak vypadaly naše obce - Březina a Proseč, vlastně od roku 1950 již sjednocená obec Březina. Snímky jsou pořízeny poměrně z malé výšky, takže jsou na obrázku dobře identifikovatelné domy, zahrady a další objekty.

 

 

Zdroje:

© 1st (2nd) Military Survey, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz
© Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz
© Historický ústav AV ČR - http://www.hiu.cas.cz

© Historická ortofotomapa VGHMÚř Dobruška, MO ČR 2009

Kontakt

PRO Březinu z.s. Martin Habáň
Březina 262
679 05 Křtiny
haban.martin@seznam.cz