Tradice dožínek

Dožínky (také obžínky, dožatá) je slavnost na ukončení žní. V mnoha evropských i mimoevropských zemích má dodnes náboženský charakter, v Československu jej ztratila ve 20. století, když byla využívána k politickým účelům. Slavnost může zahrnovat odvážení posledního snopu z pole, předání dožínkového věnce a přání („vinšování“) hospodáři; potom následuje hostina s hudbou a tancem. Věnec se schovával v hospodářství do Vánoc nebo až do příštích žní. Jak se slavily dožínky v Březině a Proseči?

Pro dožínkovou slavnost si místní chase zvolila mezi sebou mládence a děvčata, kteří v národních krojích, stejně jako v převlecích, představovali o dožínkách žence, sekáče, odběračky a jiné dělníky zúčastněné při žňových pracích. Některý z místních rolníků byl požádán, aby společně se svou manželkou představovali sedláky, jako majitelé rolnického statku v Březině a všechny omladina měla představovat jeho poddaný lid.

 

Hospodař s manželkou na alegorickém voze


Dožínková slavnost byla zahájena povětšinou na začátku obce při vjezdu od Ochozu, později bylo seřadiště průvodu na místě, kde byl dne 23. března 1934 slavnostně vysazen třešňový sad, tj. na začátku Táborské. Slavnost zahájil průvod s hudbou k domu určeného sedláka a jeho hospodyně. V čele jeli mládenci na koních, pěstí a několik vozů – žebřiňáků, které byly ozdobeny zeleným chvojím a dekoracemi z barevného papíru. Na prvním voze (později kočáře) jel pantáta s panímámou a s několika krajovanými mládenci a družičkami, jiní jeli na ostatních vozech či šli v průvodu a to stálého zpěvu, výskání a připíjení.

Na místě slavnost, kterým bylo obyčejně prostranství před místním hostincem, v němž samotná slavnost probíhala, předstoupil jeden z mládenců se svou družičkou před pantátu a jeho panímámu a oznámili jim, že jejich lidé všechno obilí požali, uložili do stodoly a tak žně šťastně skončily. Úroda byla dobrá, bůh jim hojně požehnal a sv. Petr popřál dobrého počasí bez dešťů. Poté mládenec podal hospodáři věnec upletený ze všech druhů pěstovaného obilí a polního kvítí a družička podala panímámě krásnou kytici květin. Pantáta za dary velice poděkoval a daroval chase sud piva. Panímáma také poděkovala a chase podala vrchovatý košík koláčů, které si mezi sebou účastníci slavnosti rozdělili.

Následně se všeobecného veselí a vinšování dobrého zdravíčka hospodáři a jeho manželce odcházela první družička k sólovému tanci s hospodářem, stejně jako první mládenec k tanci s hospodyní. Chasa se chopila za ruce a udělali kolem nich velké kolo. Během tance se vystřídala i ostatní chasa a nakonec vyzvedli hospodářský pár a na ramenou je odnesli k hodovnímu stolu.

O dožínkách bývalo vždy velice veselo, neboť dožínková slavnosti byla záležitostí celé vesnice. Po tradičních dožínkových projevech hrála k tanci hudba, zábava se tak rozproudila v řádnou venkovskou tancovačku. Veselost prý ani Bůh nezakazuje a tak mnohý dědeček leckteré babičce rozhodil faldy sukní (tj. záhyby na sukni) při sousedské, rejdováku, šoupavé, špacírce a jiném tance, které již zapadly do nenávratna.
 

 

Zdroje:

Wikipedia.cz
Kronika obce Březina, I. díl
Fotografie dodal František Malík, Březina 132
 

Dožínky kolem roku 1930

Kontakt

PRO Březinu z.s. Martin Habáň
Březina 262
679 05 Křtiny
haban.martin@seznam.cz